A nevěsta se šla fotit ke škole, kde se konala výstava, a prý nebyla ten den první...Naše cestování začalo v noci ze čtvrtka na pátek. Zatímco hlavní část výpravy (Míťa, Datel, Kačka a Ondřej) nastupovali do vlaku ve čtvrtek hodinu před půlnocí, předseda František vstával "až" v pátek ve čtyři ráno. Štastně jsme se shledali v Budapešti na nádraží Nyugati.
Nejlepší místo, které může turista v Budapešti navštívit, jsou prý tradiční maďarské lázně. Rozhodli jsme se proto vyzkoušet Lukášovy lázně, které jsou kousek od nádraží. Přes počáteční potíže s pochopením místních zvyků, s hledáním šatny a vypůjčením koupacích čepic, jsme se nakonec probojovali do bazénu. Kdybyste chtěli tyto lázně navštívit, funguje to tam asi takhle: u vchodu vám zapůjčí kartu s čárovým kódem za 1500 Ft, vejdete do budovy termálních lázní (první vlevo), kartou si otevřete turniket, vyjdete do prvního patra, převléknete se v kabince do plavek, uložíte své svršky do skříňky, požádáte personál, aby skříňku zamknul, obdržíte plechovou placku s číslem (není to ale číslo skřínky -- to si musíte zapamatovat, abyste pak netrapasili jako já!), nemáte-li vlastní koupací čepici, tak si vypůjčíte za 200 Ft, pak o dvě patra níž do sprchy a hurá do bazénu, tam se rácháte a sledujete přitom čas na svých vodotěsných hodinkách, protože nástěnné tam celkem nikde nejsou, a když už jste úplně vymočení, tak jdete zase nahoru do šatny, požádáte personál, aby vám odemknul skříňku, na jejíž číslo si nemůžete vzpomenout, personál zkontroluje, jestli číslo na vaší plechové placce souhlasí s číslem napsaným křídou na tabulce uvnitř skříňky, a když náhodou jo (UUFFF!), tak se můžete zase obléknout, u východu vhodíte do turniketu kartu s čárovým kódem a automat vám vrátí nějaké drobné, podle toho, jak dlouho jste se zdrželi (prý 600 Ft, pokud jste tam nebyli víc jak dvě hodiny a jenom 200 Ft, pokud jste tam byli dvě hodiny a čtvrt, jako my). Rozhodně vás tím nechci odradit, protože tam bylo moc fajn. Tři venkovní bazény s různými teplotami vody: 22, 26 a 35 °C, jestli si dobře vzpomínám. V tom nejteplejším byly různé trysky a pouštěli tam bublinky. A uvnitř se dalo jít do páry nebo do malého bazénku s teplotou 40 °C. Celá budova vypadala velmi starobyle, zvláště ty vnitřní bazénky, jako by tam ruka zedníkova 300 let nesáhla.
Příjemně osvěženi (nebo unaveni?) jsme vytasili fotoaparáty (viz album) a vydali se pěšky zpátky na nádraží. Protože nám ve vodě vytrávilo, neodolali jsme nabídce poledního menu v jedné elegantní restauraci. Jako polévku podávali studený broskvový krém (s lístkem máty), což bylo velmi osvěžující. Méně osvěžující bylo rizoto s plody moře (ani nechci vědět, co v tom doopravdy bylo), ale hlad byl velký, tak jsme ho taky slupli jako nic. Číšník byl velice pozorný, uměl anglicky a platit se dalo v Eurech.
Do Kecskemétu jsme dorazili kolem půl páté (jestli si dobře vzpomínám) a podle místní mapy našli místo konání origami convention: Piarists School. Ubytování bylo hned vedle ve studentské koleji. (Mám rozpitvávat tu lapálii s výtahem? Zůstali jsme tam viset jenom půl hodiny, ale bylo tam dost dusno a málem jsme zmeškali večeři ve studentské jídelně za rohem.) Páteční program už skončil (stihli jsme jenom tombolu), takže jsme jenom naaranžovali naši skromnou sbírku modelů a vyrazili do večerních ulic Kecskemétu. Na náměstí bylo pěkně živo, protože právě probíhal festival vína. Samosebou jsme také ochutnali.
V sobotu už jsme se účastnili celého programu. Abych nezapomněl: každý účastník obdržel papírovou tašku s papíry na skládání, programem a časopisem Maďarské origami společnosti. Registrovaných účastníků bylo asi 160. V programu byl rozpis přednášek, ale mnohem lepší bylo přednáškové "menu": na lavicích na chodbě byl pro každý workshop vyhrazený list A4 a na něm ukázka modelu, který se tam lze naučit. Největší zájem byl samozřejmě o přednášky známých origami celebrit. Měl jsem to potěšení navštívit worshop Davida Brilla, kde učil skládat svoji vílu. Víla byla nádherná a ještě větší zážitek byl Dave sám -- je to prostě showman. Podařilo se mi koupit sešitek s výběrem jeho diagramů a nechat si ho podepsat. Pak jsem měl seminář také já, ovšem moje jednoduché modely nepřilákaly tolik zájemců. Odpoledne jsem se šel podívat na Ravi Apteho, který předváděl a učil Fujimoto tessellations. Ravi je matematik, původem Ind, a žije v New Yorku. Večer se opět konala tombola, ještě větší, než v pátek. Koupil jsem si dva losy a na oba jsem vyhrál: oboustrannou lepící pásku a plyšáčka pro Šimona. Ostatně mám pocit, že většina losů něco vyhrála...
Perlička: v sobotu večer (kolem sedmé) jsem chtěl nahlédnou do kostela Piaristů. V kostele se svítilo, ozývaly se odtamtud libé tóny varhan, hrnul jsem se tedy odvážně dovnitř a ... u východu jsem se srazil s nevěstou! Zařadil jsem rychle zpátečku a za zvuku cvakání fotoaparátů a bzučení kamer jsem bleskově vycouval A nevěsta se šla fotit ke škole, kde se konala výstava, a prý nebyla ten den první...
V noci na neděli se mi zdály divoké sny. V jednom z nich jsem učinil historický objev: že největším českým origamistou byl Tomáš G. Masaryk. Je totiž všeobecně známo, že měl v oblibě píseň "Ach sinku, sinku"... 
Pokračování příště...
František G.
Dotazy, připomínky, vyhrůžky, případně projevy uznání můžete
posílat
autorovi.