|
Jako malý kluk jsem začínal klasickou lodičkou. Moje první knížka, "Origami, japonské skládanky z papíru" od Jiřího Janoše, byla pro mne dlouho jediným zdrojem informací o tomto umění. Teprve na vysoké škole jsem začal pátrat na Internetu a nalezl jsem stovky stránek v angličtině, němčině, italštině, španělštině a dalších jazycích. Jenom v češtině nebylo nic. Začal jsem tedy sbírat materiály a postupně jsem vytvořil tyto stránky o Origami v češtině. Jejich prostřednictvím jsem vzbudil zájem mnoha lidí a získal řadu přátel.
Zpočátku jsem chápal origami jenom jako výtvarné umění či koníčka a počítač ve vztahu k němu pouze jako prostředek pro záznam informací. Jak jsem ale postupně vnikal do tajů diagramů, začal jsem poznávat zajímavé geometrické souvislosti. Pochopil jsem, že počítač se může stát užitečným analytickým a modelovacím nástrojem i v oblasti origami, které se takto stává přímo vědeckou disciplínou. Na Internetu se opravdu dají nalézt vědecké práce, které se zabývají například tvorbou formálního jazyka pro zápis postupu skládání. Takový jazyk je předurčen k tomu, aby byl interpretován počítačem. Počítač může ověřovat, zda je zapsaný postup proveditelný, může automaticky generovat diagram nebo zobrazovat skládanku v libovolné fázi postupu. Origami se tak stává výtvarným uměním virtuální reality. Předmětem zájmu však nemusí být jen skládanky samotné, ale také vzory z hran vzniklých skládáním. Těchto vzorů lze využít v umění podobně jako fraktálů.
Origami je fenomén, ve kterém si každý může najít to své. Mně přináší prostou radost z tvůrčí činnosti, dobrodružství z luštění diagramů i náměty k vědeckému bádání. Doufám, že zaujme i vás, věřím, že začnete také skládat, a přeji vám, abyste při tom prožili hodně krásných chvil.
František Grebeníček